17.07.2014

Stanovisko k revizi odpadové legislativy EU srpen 2014

Stanovisko

k návrhu revize odpadové legislativy EU. 

Návrh na revizi současné právní úpravy směrnic odpadové legislativy EU vnímá České průmyslové sdružení pro obaly a životní prostředí – CICPEN jako nezbytný krok k zavedení podmínek pro sjednocení pravidel a postupů ve vykazování dosažené úrovně recyklace a využití odpadů a obalových odpadů pro všechny členské státy. Primárně nás zajímají především návrhy legislativních úprav týkajících se obalů a odpadového obalu. Sekundárně problematika odpadové směrnice z pohledu souvisejících úprav. 

Připomínky se týkají návrhu směrnice EU a Rady, kterou se mění směrnice 2008/98/ES, 94/62/ES, 1999/31/ES, 2000/53/ES, 2006/66/ES, a 2012/19/EU.(Odpady, obaly, skládky, autovraky, elektro šrot) a přílohy VI, VII a VIII. 

Stanovisko k revizi směrnice o obalech: 

V rámci příprav a revize rámcové směrnice odpadů a směrnice o obalech a obalových odpadech a dalších souvisejících směrnic bylo opakovaně konstatováno, že nejdůležitější pro další postup je harmonizace výpočtu a sjednocení podmínek k implementaci směrnic v jednotlivých státech EU. Hlavním cílem revize mělo být sjednocení statistik a vykazování dat. Další podpůrnou součástí nabídka zavedení tříděného sběru a rozšířené odpovědnosti výrobce v zavedení prodejních obalů. Veškeré hlavní úpravy a návrhy měly směřovat k dosažení vyšších cílů recyklace do roku 2030 s maximálním odklonem skládkování, zachování nediskriminačních a sjednocujících podmínek v nakládání s obaly a obalovými odpady ve vnitřním prostoru všech členských států EU.  Bohužel předložený návrh toto postrádá. Naopak vykazuje v řadě návrhů ve svém důsledku zhoršení – další pokračování disharmonizace. Neúměrně jsou také posilovány pravomoci komise, kdy lze očekávat úpornou snahu o dosažení tzv. bezodpadového hospodářství, což v souvislosti s ostatními návrhy změn není prakticky proveditelné. 

Nyní k jednotlivým bodům:

  1.   nový  čl.6.  „ Příprava k opětovnému použití, recyklace a využití“ -   navržený způsob nelze považovat za harmonizaci a stanovení reálných cílů.  Je nově zaváděna úprava kombinovaných cílů, kdy půjde patrně o součet recyklace a opětovného použití obalů. Opětovným použitím může tak být každý současný přepravní obal (paleta, kontejner, přepravka, lahev) kdy po vrácení z trhu bude formálně zaevidován jako odpad a po tzv. přípravě k opětovnému použití (třeba pouze omytím) bude vyveden zpět z odpadového režimu a znovu použit. I takto lze vysvětlit navrhovaný záměr. Protože se zároveň jedná i o obalové odpady z domácností, lze předpokládat, že ve státech EU, kde je velmi nízká úroveň tříděného sběru z domácností, bude využita plně matematika možností kombinovaných cílů, včetně využití náhrady recyklace z průmyslu a obchodní sítě.  Lze očekávat, že takový přístup k harmonizaci by mohl vést ve svém  důsledku  až ke zrušení třídění  jednotlivých komodit.  Při zachování stávajícího systému v ČR by tak došlo k poškození a znevýhodnění nejen českých podniků, ale i ekonomiky českého státu.
  2. Navrhovaná výše cílů recyklace – čl.6  - při zachování současné metodiky výpočtu začíná být po roce 2020 zásadně problematickou.  Od roku 2025 navíc ekonomicky neúnosná. Pokud bude zachován stávající stav metodiky výpočtu bez kritizovaných úprav, tak dosažení cílů již v roce 2025 bude znamenat zvýšení nákladů – plateb do systému cca o 40% (při zachování současných výkupních cen druhotných surovin bez jejich výrazného poklesu). Při zavedení změny měřícího bodu to bude ještě více. Očekáváme tak navýšení prakticky o 100% současných poplatkových cen.  Návrhy recyklačních cílů pro rok 2030 nelze vůbec akceptovat, neboť cíle nejsou standartními postupy dosažitelné.  Dokonce lze očekávat i paradox na trhu druhotných surovin, kdy by při takto vysokém recyklačním plnění došlo k jeho cenovému kolapsu.
  3. nový čl. 6 odst. 1a – výpočet k dosažení stanovených cílů - je hodnotově významně změněn. Nově se má počítat až z výstupů procesu recyklace.  Výsledkem bohužel bude pouze vyšší neprůhlednost a netransparentnost statistik a zároveň horší a nižší evidenční výsledky. Posun měřicího bodu znamená   evidenční  problémy, které souvisí s administrativní a kontrolní zátěží a zvýšením nákladů sledováním toku obchodovatelných komodit. Není zřejmé, jak bude docházet k rozlišení původu vytříděné komodity.  Jak bude podchycena při změně katalogové klasifikace na výstupu.  Jak bude možné statisticky vyhodnotit, co je původem z komunálního odpadu nebo jiného původu. Pokud zůstane posun v měřicím bodě, vznikne neúměrný tlak na navýšení účinnosti sběru (poměr sebraného obalového odpadu proti uváděnému na trh) anebo bude využit – obejit systém evidence s tím, že opakované použití bude přípravou k opětovnému použití.  Jinak zcela logicky by to znamenalo plnění sběru v roce 2030 nad 100%, protože vždy existuje technologická ztráta v procesu zpracování a je rozhodně vyšší než 2%.   Pro takto závažný návrh změny metodiky podle našeho názoru musí být provedena  potřebná  studie. Není totiž zřejmé na základě jakých podkladů a znalosti současného stavu recyklace v zemích EU byly stanoveny nové cíle v návrzích směrnice a metoda pro výpočet.
  4. nový čl. 6 odst. 1b – výpočet pro kombinovaný a složený obal – jedná se o zcela nelogický návrh, který je pouze byrokratickou, evidenční a ekonomicky nezdůvodnitelnou zátěží.

    Stanovisko k revizi směrnice o odpadech:

    V rámci příprav směrnice bylo poukazováno na nutnost zlepšení kvality životního prostředí a zachování přírodních zdrojů. Záměr si kladl za cíl posílení v oblasti nakládání s komunálním odpadem, úprav podmínek pro hierarchii sjednocení a rozšíření  názvosloví , doplnění zodpovědnosti výrobce včetně předcházení vzniku odpadů.  Navržené úpravy však vytváří prostor pro řadu výhrad a připomínek.

    Nyní k jednotlivým bodům:
  5. Rozšíření odpovědnosti výrobce- čl. 8 odst. 1a. – není zřejmé, jak lze doplňující článek prezentovat.  Představa, že výrobce je trvale zodpovědný za výrobek i v okamžiku kdy jej spotřebitel přestal užívat, je velmi neobvyklá. Výrobce za to, že uvádí obal na trh, platí do systému, který zajišťuje jeho následnou recyklaci a využití.  O jakou další zodpovědnost s očekávanou organizační a finanční náročností se má prakticky jednat? Navíc podle našeho názoru se o zpřesnění stávajícího článku 8 odst. 1 nejedná.
  6. čl. 3 nový bod 1a – komunální odpad – doplnění v názvosloví se zpřesněním v příloze VI, hovoří o složení komunálního odpadu. Vzhledem k textu s konkrétním výčtem co odpad tvoří, není zřejmé zda (pokud se komunální odpad skládá i z odpadu z domácností) nebude v praxi docházet k nepochopení významu a obsahu.  Není jednoznačné, zda jde o odpad již vytříděný o složky, které se týkají recyklace, opětovného použití a využití.

    Ostatní připomínky:
  7. Neúměrné posílení pravomocí komise - návrhy změn obou směrnic neobvykle posilují pravomoc  Komise. Prakticky komise může sama rozhodovat mnoho témat, nemusí konzultovat členské státy, ani zjišťovat skutečný stav věcí. Např. čl. 3,5, 6,7,9, 11,20,21,27 a 38.  
  8. Systém tříděného sběru -  návrh neřeší možnost vytvoření sběrné sítě. Neobsahuje žádné požadavky na sběrnou síť a zavedení tříděného sběru obalového odpadu z domácností. Nevytváří otevřený a nejlépe zcela plošný systém, nediskriminační ve sběru a třídění odpadu z domácností – kdy se tak jedná o vytvoření podmínek koncovému uživateli prodejních obalů. Ve svém důsledku tak neřeší další z podmínek k harmonizaci plnění směrnice jednotlivými členskými státy. Nadále tak bude možné, aby některé státy plnily směrnici pouze vykazováním recyklace průmyslových a přepravních obalů, což vede k dalšímu a pokračujícímu  znevýhodnění  českých výrobců proti zahraničním.

      

Mgr. Jan Bláha  - tajemník CICPEN

<< Předchozí Další >>